O víře nevíře

Neb je Pervertzine, chtě nechtě, svým způsobem napojen na black metalovou komunitu, následující tému mu může býti blízké. Každý, kdo zmiňovanou subkulturu alespoň letmo zrakem duševním přešel, si jistě všiml názoru, který její veliká část v jisté formě zastává - skládá se z absolutně negativistického pohledu na křesťanství, který však postrádá solidní argumentaci, a přijmutí tzv. "LaVeyanského satanismu". Jinak řečeno, spousta "trve" black metalistů tvrdí "Nevěřím v ďábla, je to jen symbol vzdoru". Satanismus dle Antona LaVeye prosazuje poslouchání vlastní vůle - nehodlám tu kritizovat jeho kořeny, poněvadž nejsem znalcem tohoto tématu. Je však nesmírně zajímavé, jak moc se podoba životní filozofie, zájmů a postojů stává identickou pro následníky zmiňované "víry" z řad příznivců black metalu. Všem jsou sympatické stejné ideály, všichni se dostanou ku podobné sortě umění (a to často právě dle satanistického "klíče"). Rád bych tedy znal myšlenkové pochody někoho podobného, kdož by náhle a iracionálně nalezl zálibu v něčem, čemkoliv, křesťanském. Rád bych znal dilemata člověka, kterému jeho vkus tvrdí, že se mu něco "baptizovaného" líbí, ale on, vzpomínaje satanských slov o vlastní vůli, nedbá a prohlašuje opak, možná ani ve vlastní duši si nepřizná onu zálibu. Jedná dle vůle, která není zotročená křesťanskou tyranidou. Pocity lidí, píšící duchaplnou kritiku v duchu "nelíbí se mi to, protože je to o křesťanství" by mohly býti zajímavé ku studiu. Či k pobavení... Bylo by záhodno vědět, kolik satanistů slavného českého národa (ale nejen jeho) je zcela upřímných a s vlastní (skutečnou!) vůlí opravdu smířených. Mluví - li všichni pravdu, je čas dát na sociální rovině za pravdu apokalyptickým prorokům.