Prvotina dosud neobjevených Avichi nepřímo dokazuje, že do black metalového království musíme chtě nechtě zahrnout i skupiny vznikající pod vlajkou nového kontinentu. O tom, že kvalitní black metal vystavěný na prazákladních postupech už dávno nepatří jen seveřanům, se může přesvědčit každý s trochou black metalové vzdělanosti a individuálním duchem. Podobné skupiny úspěšně zastiňují vlajku své země a svým razantním a neotřesitelným hudebním projevem nám dávají najevo, že pouze hlupák může hodnotit album jen podle národnosti členů skupiny. Mezi nejzajímavější prvky zřetelně odlišující tvorbu Avichi od ostatních blackových skupin patří bezpochyby jejich příjemně elektrizující, plný zvuk kytar. Je klidně možné, že názor, který získáte na skupinu právě díky speciálnímu zvuku, se s vámi ponese po celou dobu dalšího poslechu jejich prvotiny. I když se album místy chlubí pouze vypůjčeným kabátem v podobě lehce předvídatelných rifů, díky energetickému zvuku možná budete sto tento nedostatek překousnout a dál si užívat zřetelné vibrace charismatických tanců bzučícího vosího roje. Dalším důležitým faktorem prvotiny Avichi je Aamonaelův hlas, který sice atmosféru nijak nekazí, ale zároveň ji ani nepozvedává na lepší úroveň.
K posluchačově příjemnému překvapení, po únavné záplavě rozličnými vjemy v první části alba, mu bude vševědoucně poskytnuta i možnost odpočinku. K postupnému uvolnění dojde hned, jakmile se stopáž alba přehoupne k druhé půli, a on tak bude moci v klidu vychutnávat doznívající ohlasy divokého roje těch malých, živoucích tvorečků. Celková koncepce alba má však víc rovin. Včetně meditačního závěru nepůsobí jen jako kvalitní deska určená k masovému poslechu na koncertech, ale i jako velmi vydařené vyjádření složité cesty, ať už filosofického tápání, či jen obyčejného dospívání názoru mladého člověka. Na začátku energická, vášnivá výheň optimistické jistoty postupně ztrácí svůj potenciál, a v chladnoucím prostředí dochází k přeměně té až skoro hmatatelné energie do rozumového chápání.
U vhodného a citlivého skloubení textů s hudbou (potažmo i artworkem, který by měl být k umělecké koncepci počítán také) by měl pozornější posluchač vždy poznat, o čem zhruba album je, jaký problém řeší a na co navazuje, a to i bez znalosti daného jazyka. Avichi jsou přesným příkladem skupiny, která dokázala sjednotit jak hudební, textové, tak i výtvarné umění v jeden celek, který si nijak neprotiřečí a je tedy výborně čitelným albem, nesoucí kromě jiného i zajímavé myšlenky opírající se o transcendentální a metafyzické skutečnosti.
7,5/10
1. Entrance to God 02:20
2. Purification Within the Eighth Sphere 05:05
3. Messianic Deliverance 05:24
4. Phallic Insinuation 06:14
5. Prayer for Release 04:21
6. Taedium Vitae 06:42
7. Aeonic Disintegration 06:35
8. Separation From the Life Principle 05:27
Total playing time 42:08
