O víře nevíře

Neb je Pervertzine, chtě nechtě, svým způsobem napojen na black metalovou komunitu, následující tému mu může býti blízké. Každý, kdo zmiňovanou subkulturu alespoň letmo zrakem duševním přešel, si jistě všiml názoru, který její veliká část v jisté formě zastává - skládá se z absolutně negativistického pohledu na křesťanství, který však postrádá solidní argumentaci, a přijmutí tzv. "LaVeyanského satanismu". Jinak řečeno, spousta "trve" black metalistů tvrdí "Nevěřím v ďábla, je to jen symbol vzdoru". Satanismus dle Antona LaVeye prosazuje poslouchání vlastní vůle - nehodlám tu kritizovat jeho kořeny, poněvadž nejsem znalcem tohoto tématu. Je však nesmírně zajímavé, jak moc se podoba životní filozofie, zájmů a postojů stává identickou pro následníky zmiňované "víry" z řad příznivců black metalu. Všem jsou sympatické stejné ideály, všichni se dostanou ku podobné sortě umění (a to často právě dle satanistického "klíče"). Rád bych tedy znal myšlenkové pochody někoho podobného, kdož by náhle a iracionálně nalezl zálibu v něčem, čemkoliv, křesťanském. Rád bych znal dilemata člověka, kterému jeho vkus tvrdí, že se mu něco "baptizovaného" líbí, ale on, vzpomínaje satanských slov o vlastní vůli, nedbá a prohlašuje opak, možná ani ve vlastní duši si nepřizná onu zálibu. Jedná dle vůle, která není zotročená křesťanskou tyranidou. Pocity lidí, píšící duchaplnou kritiku v duchu "nelíbí se mi to, protože je to o křesťanství" by mohly býti zajímavé ku studiu. Či k pobavení... Bylo by záhodno vědět, kolik satanistů slavného českého národa (ale nejen jeho) je zcela upřímných a s vlastní (skutečnou!) vůlí opravdu smířených. Mluví - li všichni pravdu, je čas dát na sociální rovině za pravdu apokalyptickým prorokům.

Doom

">
Pokuď nepaříte střílečky na compu, tak si to nepůjčujte! Pokuď hledáte logický scénář, tak si to nepůjčujte! Pokuď nemáte rádi zabíjení civilistů, tak si to nepůjčujte! Pokuď jste komouš, tak se zabijte!
Pokuď paříte DOOM 3 24 hodin denně, tak si to půjčte! Pokuď vám jde jen o zabíjení, tak si to půjčte! Pokuď vám jde o BFG, tak si to půjčte! Pokuď chcete vidět pohled FPS, tak si to půjčte! Pokuď jste militantní antikomunista, tak vyražte na emzáky a podobný komouše, než pozabíjejí oni nás!

Ta osmá

Neplačte, neděste se a už vůbec si ve své zoufalosti netrhejte těch pár pěstěných vlasů. Všechny vaše nevyřčené otázky, zoufalé pohledy po přečtení řádků psaných našimi mistry a vzápětí nadějné plamínky svítící ve vašich tvářích při snaze o uspokojení tužeb, budou přímým úderem našeho nejmocnějšího pána a zároveň kata, Slovem, odkázány k vámi tak oslavovanému pádu do hlubin temnot duše a vzápětí pozvednuty jako nesmrtelný fénix v katarzi prýštící energie. Pozor! To se vládci Slova ujímají všech umorousaných životů a ve snaze o znovuzrození vašich smyslů vám otevírají dosud skrytá tajemství krásy sídlící v zaplísněných rozích hnijícího světa.
Tak čtěte a žijte, a sakra oslavujte! Dnes do vašeho ničemného života vstoupila nová osoba, určující právo stejně nekompromisně jako ostatní, avšak s půvabem ženské nevinnosti. Necháte si to líbit? Je to na vás..

Slaughtered Vomit Dolls

Emetofilie je záliba ve zvracení, takhle začíná snad každá recenze na tento film a bohužel ani já nemohu začít jinak než tímto, protože ve filmu se zvrací víc, než v zákulisí soutěže krásy. Toto romantické dílo pojednává o striptérce/šlapce Angele, která jako malá utekla z domova (stylově při tom ještě stihla zapálit kostel) a vydala se do světa, aby si, jako každá slušná holka, vydělala šukáním za prachy. Ty chtěla využít na studia a stát se baletkou, ale to jí samozřejmě nevyšlo a skončila na úplném dně jako nejposlednější zfetovaná kurva, aby toho neměla málo začala uctívat Satana, který jí za to odměnil sny o vraždách a mučení.

Celý film je vlastně jenom jedním velkým drogovým tripem, plným bizarností, násilí a samozřejmě zvracení. Šíleně rozklepané kamera, šílené střihy, šílené barvy, šílené zvuky. Z angličtiny se plynule přechází do "démonského"jazyk, což je sice jenom angličtina pozpátku, ale zní to pořád docela efektně. Nějaký konkrétní děj se zde najít nedá, jde spíš o prolínání střihů z Angelininých zvrácených snů s realitou. Jako správné perverzáky nás samozřejmě zajímají hlavně ty snové scény, plné vražd, utrpení a samozřejmě zvracení. Některé momenty opravdu mají něco do sebe, hned ze začátku uvidíte jak se první oběti, s roztomilým nickem pig vypíchnou oči, scéna je to vskutku zajímavá a donutí váš zamyslet se nad tím, jestli u opravdového vydloubávání očí také strávíte tak dlouhou dobu, aby se však splnil název filmu tak se oběť samozřejmě na svá krásná kukadla stihne ještě vyzvrátit. Za celkově nejpovedenější scénu bych viděl stáhnutí kůže z obličeje, aneb uděljme si svojí masku na Halloween jednoduše a efektivně. Za nejhorší, respektive nejmíň zajímavou scénu bych viděl asi 3 minutovou zvracecí scénu jakéhosi pána, který se to sice snaží spravit tím, že nablije do půllitru, aby to následně vypil, ale bohužel je takové máslo, že to vyhodí znovu.

Nechci to tu popisovat scénu za scénou, což by v tomto případě opravdu nemožné a raději zakončím tím, že pokud chcete vidět "tak trochu jiný film" tak můžu SVD doporučit, je tam sice pár opravdu hluchých míst, ale díky krátké stopáží 71 minut to není tak velký problém. Nemusíte se bát o to, že by to bylo tak strašlivé, aby se na to nedalo dívat, protože pokud máte aspoň trochu rádi morbidní humor, zasmějete se minimálně u části, ve které je "princezně" uříznuta ruka a následně daná kytara, ať něco zahraje.

Lord Impaler

Pozor pozor!
Přichází nový pervertní úchylák. Ano je to tak, jeden z nějvětších průkopníku onanie ve stavu opilosti se přidal, aby mezi vámi šířil perverzi, hnus a nějaký to porno s mrtvejma dětma. Víc netřeba říkat, poserte se buzny, jsem tady!

Noise kontest

Tak je to tady

19.11.2009 

Dlouho jste čekali, a já se omlouvám za prostoj... Musel jsem se potýkat s časovými, stejně jako s komunikačními problémy. Ale nakonec pravda zvítězila, a já jsem tu, abych vám předhodil onu věc, nahrávku, již jste čekali a možná něco výsledků (za které nikdo neručí). Vyždímejte propocené ponožky a otřete si s nimi brýle, přehlídka začíná.

[url=http://www.mediafire.com/?izydwmze2qj]Noise Contest I[/url]

 

Ještě pár slov, důležitých slov... Bohužel jsem nedomyslel pár věcí, celkově jsem nezkušen, snad mi odpustíte, nicméně stalo se, že to co mi došlo bylo půl napůl noise a jakási elektronika, a tak jsem tedy rozdělil soutěž na dvě kategorie (navzdory jménu soutěže) tedy, noise (harsh) a electronic (soft), v kategorii noise byli nominováni NAPALMED, Sklo a MCNC. V elektronice jsou to Zodiac, Ralzeil a ten třetí... Tedy, jak je vidět, účastníků také nebyl zrovna plný pytel, nemluvě o tom, kolik jich odpadlo.. Přese všechny porodní bolesti jsem na svět vyplivnul tento nový "split" okořeněný jistým náznakem soutěžení (cenou je bohužel pouze dobrý pocit... ale co jste čekali? nehrajete přece pop ;)), skladby jsou seřazeny podle toho jak mi byly poslány, tak tedy, dostávám se k vyhlášení pořadí:

 

NOISE

3 MCNC - bohužel, přes snahu se nepovedlo ohromit, není proč zoufat, protivníci byli vesměs zkušení matadoři, minimálně v našich luzích a hájích ... od emsího ensího došla hromádka asi minutových tracků, ve kterých sice byla vidět tvořivost, ale chyběla energie, dynamičnost, kontinualita a zvuková perverznost...

2 Což je to co nechybělo napalmed, ti se přesto umístili druzí... proč ptáte se? popravdě řečeno, kvůli slabšímu zvuku - energie i tvořivost byla, ale bolestivost absentovala, každopádně, pokud to není sdílené první, tak je to opravdu těsné druhé místo

1 a vítězem se stááává SKLO ... sice poslali studiový "track", ale nebyli sami... každopádně gratuluji

ELECTRONIC

náš otloukánek... vskutku, nezaslouží si snad ani tu být, ale bez nich to mohu zabalit... takže:

3 Duskk - ehm, cosi mezi nebem a zemí, vybasováno, vytapetováno. Tečka.

2 ZODIAC - tady se mi rozhodovalo těžce, zodiac nám předvedl cosi tribalózně tancovního a jako jediný se zhostil zpracování témy (hned dvou, více info v přiloženém txt) , ale nakonec ho srazil příliš čistý zvuk... přeci jenom je to soutěž v dělání hluku...

 1 Ralzeil de Vires - z elektroniky nejšpinavější a nejtemnější track, atmosférické a mumlané jako kletba, být to o trochu hlučnější a bez bicích, tak tu máme skoronoise, což je mj. důvod, proč vyhrál elektroniku.

 

Tak, to by bylo, pokud jsem vás jakkoli poškodil, tak přeji upřímnou soustrast, pokud se vám něco nelíbí, tak si už můžete skoro trhnout (dobře, do pondělí si stěžovat ještě můžete). Uvidíme se za rok, snad...

Zdraví váš,

Humbert Hampejzník Hustěj Humbert (H2x2)

Bone Ritual – Demo (2009)

Tak co tu dneska máme? Poměrně mladou kapelu – založena 2007 a tohle je první demo, vydané po tom, co pan strep cunt přibral barona von gonkulatora na bubny. A tady bych mohl skončit konstatováním, že úroveň této hudby mi připomíná postavení lejna v kupce hnoje... Ale tohle já neudělám, a to z poměrně významných pohnutek... Zmocnil se mě totiž pan Hyde. 

Jak to vlastně je? Destiluji si snad ve sklepě břečku která ve mně otvírá ty nejhorší stránky, nebo jsem tak trochu rozdvojená osobnost? Dvakrát záporná odpověď... Poslech této nahrávky je zodpovědný za tuto zvrácenou proměnu, vrátil mi to co jsem v sobě těžko dusil už pár měsíců, takřka mě osvítil, ukázal mi pravdu. Zkraťme to sakra, večerní procházka s jedním hrajícím sluchátkem na pravém uchu mi vrátila vzpomínky na skvělé pocity které jsem nezažil při ničem jiném než při poslechu black metalu... opravdového black metalu. Bohužel pro mě, poslední dobu jsem opravdu trávil poslechem věcí, které s ním měly málo, když vůbec něco společného....

A dostáváme se k černému hnusu alba samotného, alba, které budí ty nejhorší představy a rysy které v sobě najdete, rozhodně nečekejte záležitosti typu „skvělí“ vokalisté, propracované symfonické pasáže skvěle spolupracující s šukadelickými pasáži sólovými... Nečekejte ani slušnou kytarovou práci, když jsme u toho, nečekejte žádnou kytarovou práci, pan strep totiž šestistrunný zpěv vynechal... Co tu máme místo něj? Především uřvanou, bublavou, distortovanou, hluboko, pomalu hranou a nechutně blackovou basu... K tomu ještě bicí, ty chvílemi možná drnčí i trochu moc, ale jinak svou rituální, bouchací funkci plní velice hezky. Takže shrnutě... máme zde 3 skladby kde hraje jen bassa, vokálu je poskrovnu (a když tak není moc slyšet, protože je zefektovaný a kryje se právě se čtyřstrunkou), kromě toho tam mají být i klávesy.. Mám dojem, že to bude to občasné pištění á la noise.... Jedinou avšak velikou slabostí toho dema je jen fakt, že je to demo... spíše EP, velice krátké (12 minut), tedy rychle skončí, a musím si ho pustit znovu... a ještě jednou... a tak dále.

http://www.myspace.com/boneritual9

1. Attend To The Signs 04:20 
2. Tools To See 03:33 
3. Pilgrimage Of Woe 04:26 

Total playing time 11:26
 

Current 93 – All the Pretty Little Horses (1996)

 Kéž bychom to tu mohli všichni opustit... první myšlenka, kterou vám dílo podsouvá... To není moc veselé, že? Bude hůř, představte si barda na vesnické slavnosti. Slunce už zapadlo, všichni odešli domů, do tepla a pohodlí. Náš bard se teprve teď dostal „ke slovu“, doteď ho nikdo nechtěl poslouchat... Nikdo, protože hraje tklivě, až příliš tklivě, pro lid je to až nesnesitelné. A tak tu stojíme pod malým vesnickým pódiem, posloucháme naléhavý hlas pěvcův a zadržujeme slzičky které jsou vyháněny dalšími a dalšími údery hrůzy linoucí se z monotónního hudebního projevu umělcova, z jeho slov a tónu jeho (a nejen jeho) hlasu. Vzpomínky na dětství, sny, romantika, smrt, duše, vše se mísí do překvapivě chutného hudebního žvýkance pro vaše hladové uchovody. Jak ono sousto vypadá, ptáte se?

  No, začnu odzadu, tedy konstatováním, že pan interpret rozhodně ví co dělá, když nás pomocí směsi zvuků vláčí po koberci nálad, album jako celek je i přes několik hrbolků na povrchu NESKUTEČNĚ působivé. Většinou slyšíme spíše minimalističtější, opakující se pasáže, mnoho vybrnkávání na KKK (kvalitní klasickou kytaru), něco klavíru a dronů, všechno obaleno působivým mixem a pokryto naléhavým, naříkavým vokálem páně Tibeta. Všude jsou vidět vlivy(mimojiné jsou to ukolébavky, lidová hudba, patripassianismus, buddhismus aj.) a nápady, obojího je tolik, že jiným tvůrcům by to mohlo vystačit na několik nahrávek... Kdo umí, ten prostě umí, jak jinak... Vlivy, nápady... další na řadě jsou hosti, kteří se taktéž objevují na každém pomyslném rohu – mimojiné třeba Nick Cave. 

  Zmínil jsem se o hrbolcích? Dobře, je jich opravdu málo... První překážkou (ovšem pouze při prvním poslechu) byl vokál v některých skladbách (Calling... I, The Carnival...), překvapivě však, s každým poslechem se mi líbí čím dál víc, takže se nejedná o skutečný nedostatek. Co mi však skutečně příliš není po chuti jsou samply dětského smíchu v díle All the pretty little horses 2...

  Noc pokročila, bard se těžce přenesl přes to, že už nikdy nebude dítětem, smířil se s tím, že jednou umře... Dokonce se vyrovnal i s úpadkem morálky v poslední době a svůj set končí... řekněme, že je to druh modlitby, tím pádem tedy končíme i my...

Zase někdy naviděnou.

+ zvuk, vokály, celkový pocit

- pro někoho docela jemné

Track listing

"The Long Shadow Falls" – 2:15
"All the Pretty Little Horsies" (traditional) – 2:35
"Calling for Vanished Faces I" – 1:50
"The Inmost Night" – 2:16
"The Carnival Is Dead And Gone" – 3:11
"The Blood Bells Chime" – 3:00
"Calling for Vanished Faces II" – 4:10
"The Frolic" – 8:11
"The Inmost Light" – 1:45
"Twilight Twilight, Nihil Nihil" – 8:22
"The Inmost Light Itself" – 9:29
"All the Pretty Little Horses" (traditional) – 2:34
"Patripassian" – 5:49
(hidden track – a reading by Thomas Ligotti)

Der Blutharsch - When Did Wonderland End? (2005)

Dnešní večer je pochmurný jako mnoho zvláštních večerů. Mírný pocit odcizení prosakuje zdmi kolem mne a já se ptám proč. Nostalgičnost vzpomínek se lepí s tichou výčitkou na kliku dveří. Ptal jsem se proč? Odpověď znám záhy, přestože na všechny otázky odpovědi neexistují. Protože jsem psaní dnešní recenze zasvětil čtyři roky starému klenotu z úchvatné rakouské dílny Der Blutharsch. Album nesoucí název "When Did Wonderland End?" už několik večerů obývá se mnou můj večerní pokoj a rád bych Vám vysvětlil proč.
Juliusův projekt Der Blutharsch je velmi zajímavou, kontroversní a citovou záležitostí, pohrávající si na vlnkách psychedelie, martial ambientu, industriálu, neofolku se sklony k mírné hlukovosti. Pokud nejste v těchto dveřích cizincem, jste jistě na správné adrese. Dvanáct nepojmenovaných skladeb coby tucet anonymních tváří zde v pomalém, zvláštně magickém a apatickém sledu popisuje své drobné příběhy a mementa. Ty spolu vždy souvisí po úzké atmosférické lince a zpravidla kde končí jedna, začíná druhá. Přes spekrum různých použitých instrumentů (většinou s nějakým efektem) se vždy kapitola vypořádá s koncem té předchozí a rozvine nové skutečně živé vyprávění, aby za uplynutí svého hudebního času nabídla úrodnou půdu pro následující část. Před posluchačem tak leží zvláštní skládanka chaotické spleti ryzé upřímnosti a pulsující vitálností, ať se již ušní bubínek zakousne do euforických a neskutečně očistných pasáží nebo upadne do teskného a ponurého koma v barvě žalozpěvu. Jak se plochy střídají, mění se totiž i náladový kabátek. Avšak jak jsem již naznačil, vše probíhá přirozeně a bez sebemenších cukanců či škubnutí - zkrátka zvláštní kaleidoskop, v jehož jedné polovině dostáváte chuť se rozplynout a rozptýlit na kilometry daleko, o několik minut později je z Vás dočista hromádka neštěstí, ukrytá a zahrabaná kdesi v mechu; kdo by tušil, že dalších několik okamžiků bude zalito slzami radosti/bolesti. A ať již bude posluchač oplakávat cokoliv, nebudou to marné a nadarmo vyplakané slzy, neboť za jejich proudem, podloženým tklivou kombinací hudebních barev, se bude skrývat intimní a hluboký zážitek. Což samo o sobě rozvrací ilusi konzumní nahrávky, jenž si pustíte k obědu nebo k uklízení. "When Did Wonderland End?" navíc není albem pro každého. Avšak tu skupinu, kterou osloví, velmi učaruje a nepovolí otěže jen tak. Bude dotyčného svým až téměř citově vyděračským stylem a s feelingem katarze východní hudby provázet tam, kde leží hranice země zázraků. Co na tom, že Ráj pro nás zavřel své brány, Atlantis dlí kdesi pod hladinou oceánu...Co záleží na poloze Hyperboree, ztracených pravlastí a bájných říší.. Kdykoliv totiž Vaše kroky povedou k této výjimečné nahrávce, tato místa - cíle pátrání historiků, filosofů, esoteriků či dobrodruhů - najdete kdesi zahrabaná ve svém dětském a dobrodružství hledajícím nitru; přestože se to může zdát naivní, pod těmi kousky dospělých a přemoudřelých ksichtů realismu naleznete svoji osobnost na hranici sedmi osmi let. Celý svět bude záhadou a přitom tak jasným a průhledným míčem v nezjizvených rukách.
Nevím a neodkážu posoudit, nakolik jsem dokázal vystihnout unikátnost a krásu tohoto díla; tento pulsující kus upřímného a nesmírně citlivého ohlédnutí, zastavení času a ignorace místa už delší dobu patří k tomu nejlepšímu, co lze snad z non-artificiální hudby vůbec slyšet. Občas je krásné vytáhnout takovéto album z tajného šuplíku a rozvěsit jej po celé místnosti jako záclony. A nejen po místnosti. Po celé své osobnosti. Pokud tedy neznáte Der Blutharsch a chcete se alespoň pomyslně zvěčnit a uchovat si některé okamžiky nadosmrti, nebude špatným tahem věnovat několik poslechů právě "When Did Wonderland End?". Podívejte, držím v rukou míč. Nechci už plakat sám, pojďte si zahrát!

Národnost: Rakousko
Label: http://www.hauruck.org/
Oficiální stránky: http://www.derblutharsch.com

Seznam skladeb
1. Untitled
2. Untitled
3. Untitled
4. Untitled
5. Untitled
6. Untitled
7. Untitled
8. Untitled
9. Untitled
10. Untitled
11. Untitled
12. Untitled

Svět zítřka

Jeden z povedenějších komixových filmů. Vyloženě fanouškovská srdeční záležitost. Jak jinak to nazvat, když režisér natáčí 5 minutovou sekvenci pochodu robotů doma na koleni (teda na vlastním PC) několik let, aby získal studio na svojí stranu a oni pak museli vypláznout dolary na celý film.
V Čechách komix Skycaptain málokdo zná, takže děj filmu bude po spoustu lidí o ničem. Tak si trhněte!
Motiv filmu je opřenej o to, že Skycaptain spí s Polly, která je taková studená, jako psí čumák já bych s takovou čůzou do postele nevlez, prolhaná takovým způsobem, že i orgasmus musí předstírat. Kdežto s Frankie (vynikající A.Jolie) to táhnul jen tři měsíce a přitom v posteli to musel být výbuch vulkánu, prostě neuvěřitelná bomba už to vidim u mně doma. Ledaže by ho při tom mlátila a Skycaptain je romantická duše.