Current 93 – All the Pretty Little Horses (1996)

 Kéž bychom to tu mohli všichni opustit... první myšlenka, kterou vám dílo podsouvá... To není moc veselé, že? Bude hůř, představte si barda na vesnické slavnosti. Slunce už zapadlo, všichni odešli domů, do tepla a pohodlí. Náš bard se teprve teď dostal „ke slovu“, doteď ho nikdo nechtěl poslouchat... Nikdo, protože hraje tklivě, až příliš tklivě, pro lid je to až nesnesitelné. A tak tu stojíme pod malým vesnickým pódiem, posloucháme naléhavý hlas pěvcův a zadržujeme slzičky které jsou vyháněny dalšími a dalšími údery hrůzy linoucí se z monotónního hudebního projevu umělcova, z jeho slov a tónu jeho (a nejen jeho) hlasu. Vzpomínky na dětství, sny, romantika, smrt, duše, vše se mísí do překvapivě chutného hudebního žvýkance pro vaše hladové uchovody. Jak ono sousto vypadá, ptáte se?

  No, začnu odzadu, tedy konstatováním, že pan interpret rozhodně ví co dělá, když nás pomocí směsi zvuků vláčí po koberci nálad, album jako celek je i přes několik hrbolků na povrchu NESKUTEČNĚ působivé. Většinou slyšíme spíše minimalističtější, opakující se pasáže, mnoho vybrnkávání na KKK (kvalitní klasickou kytaru), něco klavíru a dronů, všechno obaleno působivým mixem a pokryto naléhavým, naříkavým vokálem páně Tibeta. Všude jsou vidět vlivy(mimojiné jsou to ukolébavky, lidová hudba, patripassianismus, buddhismus aj.) a nápady, obojího je tolik, že jiným tvůrcům by to mohlo vystačit na několik nahrávek... Kdo umí, ten prostě umí, jak jinak... Vlivy, nápady... další na řadě jsou hosti, kteří se taktéž objevují na každém pomyslném rohu – mimojiné třeba Nick Cave. 

  Zmínil jsem se o hrbolcích? Dobře, je jich opravdu málo... První překážkou (ovšem pouze při prvním poslechu) byl vokál v některých skladbách (Calling... I, The Carnival...), překvapivě však, s každým poslechem se mi líbí čím dál víc, takže se nejedná o skutečný nedostatek. Co mi však skutečně příliš není po chuti jsou samply dětského smíchu v díle All the pretty little horses 2...

  Noc pokročila, bard se těžce přenesl přes to, že už nikdy nebude dítětem, smířil se s tím, že jednou umře... Dokonce se vyrovnal i s úpadkem morálky v poslední době a svůj set končí... řekněme, že je to druh modlitby, tím pádem tedy končíme i my...

Zase někdy naviděnou.

+ zvuk, vokály, celkový pocit

- pro někoho docela jemné

Track listing

"The Long Shadow Falls" – 2:15
"All the Pretty Little Horsies" (traditional) – 2:35
"Calling for Vanished Faces I" – 1:50
"The Inmost Night" – 2:16
"The Carnival Is Dead And Gone" – 3:11
"The Blood Bells Chime" – 3:00
"Calling for Vanished Faces II" – 4:10
"The Frolic" – 8:11
"The Inmost Light" – 1:45
"Twilight Twilight, Nihil Nihil" – 8:22
"The Inmost Light Itself" – 9:29
"All the Pretty Little Horses" (traditional) – 2:34
"Patripassian" – 5:49
(hidden track – a reading by Thomas Ligotti)