Bylo nebylo, v jedné větší zemi, která zabírala půl Asie a půl Evropy proběhla komunistická revoluce. O šest dekád později, asi 25 let po pádu komunismu, se tam v anarchistické komuně potkali tři hudebníci, které spojovala láska k black metalu, si založili vlastní kapelu... A tady naše vyprávění teprve začíná...
Málokdy se stane, že by mě kapela, která hraje klasický bm nějak oslovila, aniž bych ji slyšel, a u téhle se to stalo... Když jsem viděl tolik nezvyklé spojení slov „communistic“ a „black“, protřel jsem si oči, a album si sehnal, už jenom kvůli politické orientaci....
První věc, kterou bych předeslal je, že tahle banda, ač pochází z Moskvy, není čistě ruská. Totiž, vokalista a jeden z kytaristů zároveň, reprezentovaný osobou Antoina Duranda, je, jak jste asi už uhodli, z Francie. A všichni víme, že ze země kohouta pochází nejedna dobrá skupina... Otázkou je, zda vliv žabích stehýnek promluvil i do ruské duše ostatních členů...
Co se týče hudby, byl jsem poměrně překvapen, zvyklý na to, že ideologicky založená hudba zpravidla ztrácí, ať už na kvalitě zvukové, hudební, textové, či jakékoliv jiné.
Jarost Marksa má dobré stránky, ale má i ty špatné, jako každý, a jedna z nich (pravděpodobně ta nejmarkantnější) jsou texty.. Ty sice nejsou příliš rozumět, ale když se podíváte blíž, zjistíte, že jsou většinou o tom, že jsou všichni proti dělnické třídě, a proto musí být provedena revoluce.... resp. ještě je párkrát speciálně napsáno, že rasisté jsou špatní (ne že bych úplně nesouhlasil)... Myslím, že mohli mít na víc.. Dále je zde ještě jedna maličkost, o které nevím, zda je to klad či zápor... Všude se píše, že bubeník je živý, já se však nemohu zbavit dojmu jakési strojovosti, hlavně u rychlejších pasáží... Třeba je to způsobeno přílišnou studiovou úpravou,... Bicí jsou prostě až moc přesné, a údery stejně silné... Což mi přijde obskurnější než žánr samotný, jistým způsobem jsou bicí věcí, která mě nepřestává udivovat.
Teď když jsme vyházeli kostlivce ze svých skříní, čeká nás ničím nerušený poslech hudby....
Kytarově se mi album líbí, při poměrně hezkém zvuku se podařilo zachytit syrovost, a jsou obsaženy i jisté emoce, resp. je z hudby cítit nadšení, rozhodně nepůsobí jako: „Tohle je další riff který jsem včera udělal.“ Na albu slyšíme disharmoničtější pasáže (hlavně v pomalejších mezihrách), které plynule přecházejí do řízeného chaosu, á la satanic BM, je nutno poznamenat, že bicí jsou opravdu kvalitně zahrané, takže při blastech nastává opravdový „chaos“. Občas jsem zaslechnul i vyloženě melodické pasáže, a pokud mě sluch nešálí, tak i kytarové sólo....
Basová kytara není moc k slyšení... z toho dedukuji, že hraje více méně to samé, co kytary.
Vokál je opravdu poměrně zlý a naštvaný... A jak jsem u francouzů zvyklý, je i poměrně originální (mám dojem, že takovýhle se dělá tím, že přes nějakou hutnou (nejlépe sladkou) slinu řveme, ale hlas projektujeme v zadní části úst... a věřte, že to je docela obtížná věc...). Takže, Antoinův vokál, mě svým tónem, který připomíná chrlení krve zaujal, a řekněme, že si i zaslouží pochvalu, nazpíval album kvalitně.
Na tomto EP najdeme 3 skladby, přičemž dvě hudebně splňují, to co jste četli výše, třetí však vybočuje z řdy, a to proto, že autory není ani jeden ze členů kapely, ale někdo úplně jiný (Aleksandr Aleksandrov), je to Svyaschennaya Voyna (svatá válka) původně určená pro sbor Rudé armády. JM vzala tuto skladbu, a oděla ji v háv ryze black metalový. Zde jsem si při prvním poslechu nebyl jistý, zda mi náhodou nehraje paganblut v lepší kvalitě.. Ruské a německé písně z WWII. zní poměrně podobně. Každopádne, je to skladba pochodovější, melodičtější, a s větší porcí zpěvu. Na konec, jako osvěžení, a změna po předchozích dvou skladbách velice sedne (ne že nudily, ale kvalitní změna je hezká vždy...) Asi ve ¾ přejde epickost vojenské skladby do jakési mezihry, a rychle do sypání, aby se nakonec vše uklidnilo, nastoupil kousíček mezihry, a album skončilo. Kvůli neznalosti originálu vám nepovím, zda je to náhražka outra, nebo původní konec.
Když jsem poslouchal We The People poprvé, byl jsem překvapen, avšak, ne ohromen. S přibývajícími poslechy jsem mu přicházel na chuť, a nakonec mohu konstatovat, že se jedná o příjemnou, v rámci mezí originální a velice poslouchatelnou kvalitní hudbu, která mi připomíná koně cestujícího sibiřskou stepí na jaře... Místy klusá, jinde přejde v trysk, někde se zastaví aby se napil.Při poslechu mě nenudí, ale to může být způsobeno i tím, že je to třískladbové EP, jsem zvědav, a těším se, jak se autoři vypořádají s full albem, jestli nějaké bude. Nalijme si čisté vodky...Pokud se budou snažit stejně, jako na We The People, tak si poslechneme uznáníhodný kousek...
7,5/10
Tracklist:
1. Empires Shall Fall
2. United Under The Red Banner
3. The Sacred War
Žádné komentáře:
Okomentovat