Dobrý večer, dnes vám povyprávím příběh o jednom člověku, Hitoshi Takahashi se jmenoval. A ten se narodil kdesi na dálném východě, v zemi zvané Japonsko. Byl zrozen za občanské války, ale to pranikomu nevadilo, i tak se lidé z vesnice veselili z přírůstku, Hitoshiho na světě přivítal Tanec...
Asi tomu chtěla shoda náhod, ale mě se dostala do přehrávače další neoklasická nahrávka, jedná se o jedno z nejnovějších alb skupiny Challenge of Honour... Zdroje se rozchází, ale díky oficiální stránce vám mohu říci že projekt pochází z Nizozemí (ale viděl jsem zkazky o Švédsku a Rusku).
Formace má tři stálé členy, a vzhledem k jejich zařazení počítám, že se na albu podíleli všichni, i přesto, že tam chybí všechny ty vokály a kytary, na které by měli hrát, z toho vyplývá, že nahrávka je odlišná od jejich ostatních desek... Stejně tak se liší první skladba od těch ostatních, ať už svou délkou, použitými nástroji, či způsobu vyvolání atmosféry. Dokonce je tu několikanásobná změna nálady, jako první nastoupí sbor, který rychle vystřídá „industriální vítr“, který bude ve třetině skladby přerušen zpěvem, aby se pak postupně přeměnil ve „strunné nástroje“ podpořené bubnem, i buben nakonec utichne (přijde píšťalka, byť na chvíli.) A v tom okamžiku přecházíme do druhé skladby...
Hitoshi byl velice šikovný a zdravý mladý hoch. Rád běhal, chodil po lese, a neustále si hrál s lukem, který mu vyrobil jeho dědeček. Hlouběji do lesa se kromě něj odvážil málokdo (les byl velice Temný), ale Hitoshi si svoje procházky užíval, a pranic mu nevadily varování rodičů, ani drby... Pomalu nám tak dorostl do věku patnácti let, kdy by se měl mladý muž rozhodnout, co chce v životě dělat, aby byl šťastný, osud ale Hitoshimu nepřál...
Technické zpracování desky je všeobecně na vysoké úrovni, je vidět, že P. Savelkoul a jeho kamarádi už mají zkušenosti a ví co dělají... Všeobecně je na desce použit syntetizátor, aut. bubeník, trocha vokálů a píšťalka.. To je asi vše, bohužel musím ale konstatovat, že to všechno občas působí .lehce přeplácaně (ne moc), naštěstí je to rozmístěno po obou kanálech a dobře vyváženo, takže se naštěstí nekoná zvukový terorismus... Přináší to sebou také problém (tedy aspoň pro mne ), pokud používáte pouze jedno sluchátko, tak z hudby nenabydete příliš pozitivní dojem, a to proto, že uslyšíte stěží polovinu celku, a to je málo, a to způsobuje, že album působí trochu nudným dojmem....
Ano, Hitoshi měl zažít změnu... A ta se také dostavila, asi měsíc po jeho patnáctinách. Občanská válka se totiž dotkla jeho vesnice, a to docela nemile, totiž ji úplně převálcovala a zanechala po sobě Spálené trosky. To vše našel, když se vrátil z pole. Asi už vás napadlo, že mu to velkou radost neudělalo... A taky že ne, Hito si sbalil svých pět švestek (vlastně nic, vše bylo zničeno), a vydal se napospas osudu, směrem k městu (vlastně ani nevěděl k jakému, byl nevzdělaný, jak by se od rolníka dalo čekat...) A k městu také došel, a ve stejném městě se rozhodl přidat se k armádě (Aby byl Nebezpečný a mohl prolévat Krev svých nepřátel) Podstoupil výcvik, dostal zbroj, katanu a . přiřadili ho okamžitě k jednotce. (Tenkrát to vše fungovalo velice rychle) Dostal se pod velení samuraje z klanu Fujiwara...
Skladby, které přichází po té první, se nesou v klidnějším, a jednolitějším duchu. všechny používají spíše jedno téma na skladbu, a všechny jsou okolo 7 nebo 8 minut dlouhé. Všechny se sestávají z rytmického podkladu (jak jinak) a instrumentů (jak jsem je popsal výše). Jsem trochu na rozpacích, ohledně toho, co o nich říci, písně totiž nejsou dost krátké na to, abych si vychutnal každý ždibec jejich propracovanosti, ale nejsou zase dost dlouhé a minimální abych upadal „do transu“ a odlétával myšlenkami pryč. A tak je pro mne těžké určit zda se jedná o hudbu poslechovou, či spíše atmosferickou. A také, při jakých příležitostech by se měla poslouchat....
Hitoshi byl poměrně spokojen s tím co se dělo... Dostal najíst, dali mu peníze, a nemusel se o nic starat, a také nemusel téměř nic dělat, jenom stačilo pochodovat s ostatními, a přes noc občas držet stráž. Takhle to vnímal až do první bitvy, která ho nepříjemně zaskočila... Ať už proto, že tam bylo hodně krve. a nebezpečí, ale také díky mužům, kteří se ho svými zbraněmi snažili ohrozit na životě, a taktéž ho zároveň života zbavit... Mladý Takahashi se bil udatně, a kol sebe navršil pěkných pár těl, ale co naplat, byl stále jen mladík, téměř dítě. Skonal v 15,5 letech rozsekán na bojišti nesčetnými údery katan a kopí... Přicházel Chlad, to poslední, co v životě cítil...
Nakonec, i tohle album skončí, a zanechá dojem jakési vzdušnosti (také díky Cold – poslední to skladbě, kterážto se liší atmosférou, a propracovanějšími bicími (které se ovšem opakují, takže změna není tak drastická) – každopádně jsem tak trochu lhal...) a trochu zmatenosti. Poslech si užijete, já si ho užívám také, ale určitě to není nic, co by mne příliš zvedlo ze židle.... Pokud máte ambient opravdu rádi, tak si ji určitě poslechněte, zbytek asi zvolí něco akčnějšího...
6,7/10
Tracklisting:1 Dance (12:02)
2 Dark (8:21)
3 Burn (7:06)
4 Blood (7:06)
5 Dangerous (8:02)
6 Cold (8:07)
Žádné komentáře:
Okomentovat