Nemá cenu tu rozebírat specifika Japonska a jeho hudební scény, byla by to tematika na několik knih……. Když jsem se poprvé setkal s jakousi smečkou zvanou Sigh, její narvanou diskografii a pěkně dlouhou směsici slov v kolonce žánr, mezi nimiž nechybělo ani „avantgarda“ či „post“ nepřekvapilo by mě od těch bláznů vůbec nic. Heleme se, oni vydali desku již v roce 1993, a nevydal ji nikdo jiný než ten cvok z Norska co vedl Deathlike Silence, nuže zkusím a uvidím….
Trojice Mirai Kawashima (klávesy a vokály), Shinichi Ishikawa (kytary) a Satoshi Fujinami (bubny) nám naservírovala téměř tři čtvrtě hodinu…..no….. říkejme tomu třeba metal, škatulkovat opravdu nebudeme. Japonci se s tím také nikdy nesrali….. Proč se také při vyblití svých emoci pomoci hudebních nástrojů snižovat k držení se nějakého žánru? Vždyť to akorát omezuje! Zde najdete všechno – téměř power metalové klávesové pasáže i vytrashované řezanice ozdobené správně nasraným zvukem. Z vokálu hned díky přízvuku poznáte japonský původ a krákoravé, mírně perverzní frázování mi vyvolává mírný úsměv na tváři. Neopakovatelná teatrická atmosféra je to, co dodává této esenci japonské zvrhlosti své kouzlo, Při poslechu se ocitnete někde v Tokijském podzemí, kde v zaplivaném podniku tančí na stole černovlasé krasavice, které si nechají udělat i ty nejnechutnější věci….. pasáže evokující nejlepší časy Venom, varhany doprovázené vzdechy a skřeky vokalisty, a posléze klávesy, které by mohly hrát u milostné scény ve venezuelské telenovele……to jsou Sigh, jednotlivé elementy netřeba více rozebírat…….. Sigh mají talent na to narvat i několik zvratů a naprostých otářek do jedné skladby - přitom však nevytvořit neposlouchatelný slepenec. V této desce je všechno, avšak ani chvilku si nebudete připadat, že posloucháte slátaninu. I přes onu různorodost použitých elementů si počin uchovává svou vlastní – dříve neslyšenou – atmosféru. Na rok 1993 určitě jedinečné dílo, které by ani dnes nezapadlo do šedi….. Ještě bych dodal, že deska byla rozdělena na dvě části pojmenované Revenge a Violence.
Na závěr jeden poznatek – Neprotiřečil si Euronymous tak trochu vydáním této desky?
1. A Victory Of Dakini
2. The Knell
3. At My Funeral
4. Gundali
5. Ready For The Final War
6. Weakness Within
7. Taste Defeat
Deathlike Silence Productions, 1993
http://www.myspace.com/sighjapan
Žádné komentáře:
Okomentovat