Depressio Aeterno – Agonia
Dostal jsem tip od jednoho řekněme, známého , že prý se tohle nedobře poslouchá. Kromě mám chuť to něčemu zas jednou pořádně natřít (ne narůžovo pánové).... Poslouchal jsem první track, a koumal , co mu asi tak vadilo? Není to sice DSBM, ale poslouchat se to dá. Snad shoda náhod rozhodla o tom, že zrovna v ten okamžik spustila opravdová náplň desky... Ona žvýkačka schovaná v lízátku. První, co můj zmučený sluch poslal do mozku, byla informace o tom, jak album bylo nahráno – na kazeťák, produkci tedy nečekejte... To je bohužel ta lepší zpráva, nejsem si totiž jist, jestli bicí chybí, nebo je přehlušuje kytara... Lajdácky za(na)hraná kytara abych byl přesný, tedy bicí prakticky nejsou stejně tak vokál příliš neuslyšíme.... Asi jako, když trpíte a někdo na vás začne mluvit, jinak řečeno, pojmenováníAgonia na tuto záležitost sedí, a to dost. Po přetrpění první kytarové „mezihry“ Nastává další „ambientní skladba“, která snad konečky prstíků dychtivě vztahuje k průměrnosti, těžko říci, zda autor toužil vytvořit atmosféru, prodloužit délku alba (jak vznešené slovo pro ten počin!) či chápe, že dvě písně na strunný nástroj v kuse by publikum asi zabily....
Už je tu další stopa, a já s jiskřičkou naděje doufám v nový život... Nejenom, že se dá ten začátek poslechnout, ale prosvítá tam i náznak bubnů, bohužel jen na chvíli, a přitom jejich absence sráží počin ne na kolena (tam začínal), ale zatlouká ho o další stopu do země. Sladké(?!) dřevo, díky tunám hlasitosti a overdrivu opět vše přeřvává, a posluchači nezbývá než zatnout zuby... Snad nepopraskají, je to jen půlka skladby! Agonia trvá, a trvá, i když má jen něco k 15 minutám. Lajdáckost trochu (trochu! Jen...) ustoupila, co se týče tremolovaných pasáží, ve kterých se to díky absenci jakéhokoliv jiného nástroje ztrácí – nic pozitivního. Ke konci nás dovádí ještě jeden, poslední song, kupodivu poněkud veselý (je to už za mnou? Hurá....) Utichá, utichá.... a já si pokládám otázku, zda jsem to přežil ve zdraví... Živ jsem zcela určitě, nezbývá pak nic jiného, než to vše sesumírovat.
Když jsem četl onen komentář, jenž mne navedl k činu takřka ďábelskému , říkal jsem si (doufal jsem), že to nemůže být tak špatné... Už se párkrát stalo, že to, co někdo jiný zadupal do prachu jsem já s lehkým náznakem spokojenosti zvukově přežvýkal... Tohle není ten případ, jak jste si jistě všimli, já to bolestné poznání rozhodně učinil (2x). Ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, nedokáži přijít na to, proč to tvůrce pouštěl za hranice své jeskyně...
Pýcha autora, radost z takřka božského úkonu tvoření hodnot, to vše může udělat dost, ale ptám se:“může to být AŽ tolik?“ Máme tu tedy dva kytarovéu a 3 klávesové pokusy, které jsou opravdu jen dětskými krůčky... Je to takové domácí video, které proniklo na veřejnost, rodič je možná nadšen, ale ostatní na něm nevidí nic vyjímečného, spíše naopak, pokud vyjímečnost nespatřujete v obzvláštní špatnosti...
+ snad jen krátkost, která vám ve výsledku ušetří bolení hlavy (při předpokladu, že to nepustíte znova.)
- ne ani tak nedostatek, jako ŽÁDNÁ produkce... někdo nahrál jedním mikrofonem kytaru, vokály, klávesy a bubny na jednostopý kazeťák....
může to být horší? Dále je to skladatelská, lidská i hráčská nevyspělost... V mých to není ani tak naivita, jako prudký nedostatek sebeúcty.
Tak jsem zadupal do prachu svého prvního autora.... pějme a slavme!... zase se snad někdy na stránkách našeho plátku potkáme...
1,5/10 (za snahu, jinak je to mimo měřitelné spektrum.)
Tracklist:
1. Suicidio Notturno 1:32
2. Agonia (trefné!) 4:51 minut bolesti
3. Sonno Eterno 2:12
4. Il Tuo Dolore È La Mia Vita 4:44
5. Depressione Eterna 1:40
Žádné komentáře:
Okomentovat