Manic Street Preachers - Journal For Plague Lovers (2009)

Tohle je opravdu štedrý rok. To, co prozatím přinesl na hudebním poli, je alespoň pro mne důvod takto mírně si zajásat a těšit se, co další měsíce nového přinesou. Určitě toho zase nebude tak málo a i kdyby, co naplat? To podstatné jsme už totiž vyslechli. Jednou ze skvělých hudebních nahrávek tohoto roku byla bezesporu "Journal For Plague Lovers" od britských experimentálních rockerů Manic Street Preachers. Po vyloženě popové nahrávce "Send Away The Tigers" z roku 2007 byla spousta fanoušků staré, drzé a agresivnější tvorby docela zklamána. Není se ani čemu divit, MSP zkrátka radikálně změnili tvář i kábátek, což bylo zjevné již z předcházejících desek "Know Your Enemy" nebo "Lifeblood". Zkrátka, časy debutního alba nebo kultovní "Holy Bible" jsou zřejmě již definitivně v tahu, na druhou stranu nové album přináší do jejich tvorby svěží vítr a jistý krok zpátky, která se záhy ukazuje jako znatelný posun... Co teda deska s velmi kontroversním obalem nabízí?

Celé album elegantně spojuje dva kontrasty - textový a myšlenkový odkaz zakládajícího člena Edwardse stojící proti romantické kytarovosti a popové melodičnosti předchůdce. Výsledek je docela neuvěřitelý. Zůstaly bombastické melodie a kytarové linky, které jsem si z novějších alb velmi oblíbil, zůstaly kvalitní hráčské výkony. Ovšem celá deska jako by chytla plíseň. Neuvěřitelný styl hraní, jakým se "Journal For Plague Lovers" pyšní, totiž někdo mírně projel kanálem a nabrousil. Riffy, bicí a celý švih alba získaly rázem na ostrosti a mírně špinavém zvuku, který se v důsledkové kompozici alba ukázal sakramentsky chutný asi jako dobře naložená oliva na hermelínu. Skvěle povedená fúze. Znamenitý kompromis si ovšem vyžádal zářezy v textové a myšlenkové stránce. Jak již bylo řečeno, odkaz ztraceného člena dýchá svou specifičností. Na originální šťavnatosti mu dopomohlo osobité ztvárnění, ale též morbidní, silně nemocniční lesk. Už názvy jako "Journal For Plague Lovers" nebo "Virginia State Epileptic Colony" mluví za vše. A ob.al? Ten to celý podtrhává a umocňuje, v celé své ohyzdné kráse. Kompozice nálad je tak vcelku magorská; jednu chvíli byste řvali šílenou radostí (ani nechtějte vědět, čím snad opodstatněnou) a v další chvíli už Vám běhá po zádech mráz, před očima kachličky, nemocniční umyvadlo, též krucifix na stěně - a chce se bláznit a zvracet. Dva extrémy této nahrávky jsou největším tahounem a největším problémem zároveň. Je opravdu skvělé mít od všeho něco, ale ne každý má takhle klouzavou náladu a dost posluchačů může deska rozladit. I po tříměsíčním poslechu a odhalování jejích zákoutí musím uznat, že občas jsem ji nedokázal doposlechnout do konce... Zkrátka je potřeba, aby dotyčný posluchač byl správně naladěn. Pak si nahrávku může vychutnat skutečně každý. Když ovšem zase přejdu na chodník chvály, zdá se tato náladová rozhádanost skvěle vyvážená, dobře průrazná, obrazomalebná a uchvacující. A hudba je k tomu skutečně tak zábavná; drzé i něžné party, čistě akustické pasáže, dojímající sóla v trošku nahlučeném kabátku jsou doplněny skákavou basovou linkou a velmi živými bubny - to občas má člověk chuť skákat ke stropu, jaká je to paráda. A když přičteme Jamesův kouzelný i protivný vokál, má tu fanoušek přichystán krásný zážitek.

Za sebe jsem velmi rád, že toto album vzniklo. Snivé i úderné, éterické i ostré, něžné i drzé, nabité vitalismem i nemocniční bizarností s příchutí šílenství. Co více si přát? To máte těžké. Tohle album je velmi originální a skvělé kvůli své rozdílnosti a protipólům, což jej zároveň může trošku shazovat v očích lidí, kteří s MSP zatím neměli tu čest. Pro mne a hlavně pro ty, kteří měli rádi obě období skupiny, je však novým mezníkem a téměř bezchybným albem. A Vy, co jste již Manic Street Preachers zavrhli pro jistý konzumnější nádech a hitovost, dejte na mou radu a seznamte se s novou tváří skupiny. To, že nabrala na ironickém úšklebku, budiž jí velké plus.

Datum vydání: 18. května 2009
Národnost: Velká Británie (Wales)
Label: Columbia
Oficiální stránky: www.manics.co.uk
Stopáž: 42:37
01. Peeled Apples
02. Jackie Collins Existencial Question Time
03. Me and Stephen Hawking
04. This Joke Sport Severed
05. Journal for Plague Lovers
06. She Bathed Herself in a Bath of Bleach
07. Facing Page: Top Left
08. Marlon J.D.
09. Doors Closing Slowly
10. All is Vanty
11. Pretension/Repulsion
12. Virginia State Epileptic Colony
13. William's Last Words
14. Bag Lady (Hidden Track)