Hard Boiled

Základ obdivu vůči Johnu Woo. Bomba! Základní kámen žánru Heroic Bloodshed. Střílení a nic jinýho než střílení. Krvavé lázně, že i Q.Tarantino se musí stydět. Bombastické cákance, obzvlášť se vyjímajíce na malých dětech.
Film trvá asi hodinu a půl a z toho se tam střílí asi hodinu a čtvrt. Těch 15 minut je jenom vata, aby mohli naládovat všechny kvéry a pustit se znova do toho masakrálního střeleckého baletu.
Co k tomu dodat, kdo neviděl tak je komouš!!!

Hláška :Když máš jednu zbraň, tak jsi superman. Když máš dvě, tak jsi bůh.

Urgehal - Ikonoklast (2009)

Díky krátkému volnu mi bylo dopřáno trochu více času na zkoumání nových desek a poslechu těch starých. Jednou z listopadových, tudíž relativně nových děl, je počin norských chladně temných zaříkávačů zlých sil, skupiny Urgehal. S albem Ikonoklast, které už svým jménem předpovídá celou atmosféru díla, se se ctí vyhoupli opět do magických světelných ramp black metalové scény. Po třech ne příliš plodných letech, neoriginálním vydávání posbíraných kompilací a neúplných desek, jsme se konečně dočkali komplexnějšího celku, a k tomu dostali i pár bonusů navíc.

Samotné jméno Ikonoklast, jak jsem již zmínila, předznamenává dnes už vlastně klasickou zápletku. Kromě pudové nenávisti vůči utlačovatelům, jimiž církev bezpochyby po dlouhá léta byla, však vyjadřuje i nesouhlas s náboženskými dogmaty pomocí obrazoborectví, pramenícím už ve středověku. Skupina se ale neopírá jen o historické myšlenkové postupy. Plynule navazuje na předchozí díla, inspiraci sice zřetelně čerpá z již dávno odzkoušených harmonií, avšak k tradičnímu black metalovému nářezu s občasnými migracemi k death metalovým mořím úspěšně přidává i měděný trash metalový punc jedinečnosti.

Další bonus se projevuje i v daleko delší stopáži. Zmíněná délka však není žádnou zárukou kvality, a přesto že se Urgehal povedlo jedinečné dílo plné rychlosti, nadupanosti, kdy si chtě nechtě musíte patou podupávat do rytmu, a primitivní zuřivost úspěšně skloubili s hnilobně zapáchající částí hudebního myšlení, delší písně nedokáží po celou dobu svého trvání upoutat pozornost natolik, jak by zřejmě měly. Zvukové zpracování díla je také velkým kladem, umožňuje hlasitější poslech a pozorný posluchač dokáže zachytit i spoustu oživujících detailů, po většinu času skrytých za clonou řinčení pekelných nástrojů. Lepší zvuk dává daleko větší prostor samotným hudebníkům, kteří už nestaví jen na výsledném dojmu, ale daleko více se snaží i o promýšlení jednotlivých hudebních faktorů.

Výsledné dílo je pak vydařeným zákuskem, přesto však plně nedokáže nahradit kvalitní sousta patřící minulosti.

8,5/10

1. Stesolid Self-Destruction to Damnation - 04:42
2. Dødelagt - 04:38
3. Cut Their Tongue Shut Their Prayer - 05:17
4. The Necessity of Total Genocide - 07:11
5. Kniven Rider Dypt I Natt - 05:18
6. Astral Projection to Rabid Hell - 07:09
7. Approaching Doom - 05:03
8. Holocaust in Utopia - 07:39
9. Sopor Necrosanctus - 09:22

Total playing time - 56:22

Perverted christmas and fappy new year!

Your PHZ!

Alexandr Veliký

Alexander the Gay. Je sice pravda, že ve starověkým Řecku byla homosexualita běžným a uctívaným zjevem, ale čeho je moc toho je příliš (teda až na velký kozy). Zde je spíš návod jak se stát buznou, vůbec se to nedá srovnat třeba s tím jak B.Willis políbí chlápka u baru v Šakalovi, protože pak ho elegantně sejme. Ne, tady ne!!
Oliver Stone tu látku totálně pohřbil nějakým podělaným psychorozborem Alexandrovi duše. Dvě a třičtvrtě hodiny keců o ničem. Ne teď kecam zase já, jen dvě a půl hodiny, těch 15 minut zabrala bitva u Gaugamel. Ale i tady to není dotažený do konce. Jsou tu sice scény, které nemaj chybu jako třeba - přelety kamery nad bitevním polem či efektní cákance krve za které by se nemusel stydět ani Q.Tarantino (viz Kill Bill). Taky je pravda, že je-li bitva v poušti, tak asi je kvůli prachu vidět úplný kulový, jenže já jsem divák a chci vidět masakrální řežbu, což se koná tak z 10%. Musím to srovnávat z bitvou na Pellenorských polích (rozšířená verze) a zde P.Jackson vede na celé čáře. I ten proslov Alexandra před bitvou je slabej narozdíl od Theodena, jeho "DEATH" je skvělá.
Dareios je dobrej týpek. Na Hefaistionovi je hned vidět, že je to servilní buzna. Takže jediný normální herci jsou Angelina Jolie - tý to fakt sekne, hlavně v scéně kde zabijou Filipa (Val Kilmer, po delší době něco na co se dá koukat).
Další bitva v Indii se slony má dobrý začátek a když vypravěč (Ptolemaios) o ní říká, že byla nejkrvavější a člověk se hned začne těšit na pořádnej masakr tak Stone to celý prožene červenýma filtrama a zase vidíme hovno. Podle mě tam chyběl Legolas, aby to mělo grády, jenže to by mu nejspíš buzna Alexandr natrhl řiť, a bylo by to stejně v tahu (či v prdeli). Podle tadytoho filmu si musíme vážit W.Petersona, že Troju udělal tak jak ji udělal a nezmršil ji jako Stone Alexandra. Stone,Stone měl bys jít do důchodu!

Závišova devátá

Doufám, že mě nikdo nebude kamenovat za pár řádků o novém počinu znojemskýho stréca Záviše, kterému ctitelé jeho ostrých textů často nazývají jednoduše „Mistr“. Mistr Záva na nás letos vybalil již devátou fošnu a pojmenoval ji jednoduše „Závišova Devátá“.  

Záviš nám letos nabrnkal a nazpíval 14 nových písní přičemž se tentokráte rozhodl nepoužiti žádných přidaných nástrojů, a společnost mu dělá pouze jeho akustická kytara. Ačkoli se nekoná žádná hospodská vyřvávačka typu „Cvičitelky aerobiku“ nebo „Špeditér“ , toho, že by jste se nudili, se nemusíte obávat. Novinkou jsou krátké průpovídky ze Závišovy poetické tvorby mezi jednotlivými skladbami, jejichž kouzlo pochopíte nejlépe, když v nich nebudete hledat žádnou složitou filosofii a vezmete je jednoduše jako naprosto upřímnou realitu a fakt.

 „Pije chlap vincentku, jakože je nachlazenej, víme?  Průdušky má v jednom ohni, chrchlá a kdovíco ještě. Přijde k němu jeho stará a povídá mu: To máš z těch svejch slavných nanuků, ty idiote mlsná“

Co se týče skladeb samotných, čeká nás sice dosti pestrá směsice začínající u písniček, kterými by nepobouřil ani takový Plíhal a končící u skutečných Záviše-hodných prasáren. Závišův svět je stále plný manželek ošukaných na topení, Ferdů co ho strkaj do sudu a Hel co dostaly při jízdě na kole krámy a měly stehna od krve, protože si tampóny zapomněly doma, na tom se nic nezměnilo. Najdeme zde však i kousky, které budou solidně hrát do noty všem těm, co Záviše označují za druhého Kryla, zmiňme například „Nemohu se zbavit pocitu“ (že mi vleze tajnej do bytu), která je takovou připomínkou na minulý režim. Tou je zřejmě i skladba „akce“ pojednávající o brigádě na stavbě školy (spíše o nebrigádě žejo). Svoji typickou tvář potom Záviš předvedl například v písni „Školní výlet“, pojednávající o dobrodružství čtvrťáků a spící učitelce, která promrdala celou noc, nebo v závěrečné „Až se jednou vrátím z bordelu“.

„Až se jednou vrátím z bordelu, počítám tak příští nedělu, udělej knedlíky švestkový, nikdo je neumí takový, fešáky makový…..

Celkově album dýchá komornější a intimnější atmosférou než předešlá, ubylo hospodských vyhrávaček a přibylo skladeb, jejichž pointu plně oceníte spíše při klidném poslechu. Musím konstatovat, že tato tvář Závišovi velmi sluší a jeho potenciál není pouze v těch všech chlastačkách, mrdačkách a podobných prasárnách, ale dokáže své myšlenky velmi umně podat i v řekněme "slušnějších" textech.Viz například píseň o při láhve od mléka s pivní flaškou.  

1. Zatím tu jsem
2. Čepice
3. Skleněná pře
4. U vypuštěnýho bazénu
5. Nemohu se zbavit pocitu
6. Striptýz
7. Akce „Z“
8. Z jižní Moravy
9. Motorkáři
10. Školní výlet
11. Zajímavé odpoledne
12. Zametali zametači
13. Fotbal
14. Až se jednou vrátím z bordelu

Macronympha & Evil Moisture - The Tentacles Of The Octopus Sometimes Compete Against Each Other -1995

Co slyšíte, když stisknete pravoukazující zelenou šipku? Rachot, hnus, skřípění (vlastních zubů), utrpení, sténání a cokoliv podobného, cokoliv pro co si vaše fantasie dokáže vymyslet pojem se zde aspoň dvakrát objeví při jednom z nesčetných frenetických střihů, které tento odporný kus zvuku dělají ještě halucinačnějším.Vítejte v pekle mladí mužové, to vám šeptá booklet při mrazivém antitichu různě dlouhých skladeb nemocného splitu. Asociace vrtání a řezání vám prolétají od pravého ucha k těm dalším a odrážejí se v nesčetných ozvěnách a řvou "ECHO, ECHO!" bez vaši pozornosti jež je zaujatá tím co se vám lije do hlavy v následující mikrosekundě. Pláč dětí, řevot obrovského nukleárního vlaku z neogrinderské éry, kterou čekáme přibližně od pozítří, vaše vlastní fusekle prohnané phaserem a extrahovaná plynná tresť chytaná od těch nejvybranějších tlouštíků. Občas nastane zvukový průjem, jindy se těžko tlačí sluchátky ven, vy cítíte tu bolest efektových pedálů, když dostanou dávku horkého zvukosemene, kterou po elektronově rychlém těhotenství tlačí skrze 3,5" jack zase ven. 

10 Trdunk
20 pleskskřípl 
30 řachařahařumtramtram
40 go to 10

A tak dále, s tóny, intervaly a minimální trvanlivostí vašeho kladívka si nikdo starosti nedělá, jednou je to vazba, jednou granulátor, sedíte s otevřenou hu(d)bou a po mozku vám běhá mikroskopický terminátor. A chapadla, ty jsou nedílnou součástí každé správné hnusárny, a tady se perou, mydlí se, jak to jen dokážou, s jedním hlavonožčím nervovým centrem a dlouhými centimetry rychlých drah. Pancéřovat chapadla pravděpodobně nebyl nejlepší nápad, ale to se stává, jak jinak by všechna ta chapadélka, přísavky a inkoust vydržely přepravu z USA do SKVBaSI, zpět, zase tam a tak dále až do doby než se odpadlý hliník zformoval na polymerovaném inkoustu a umožnil nám poslech ječení tyče mlácené o hlavu samotné skutečnosti? Co se jen dá vytknout něčemu, co neuznává, nesleduje a pravděpodobně ani neví, že jsou nějaká pravidla? Snad samotný akt nehudebnosti, uširvoucnost? - Ale jděte, pokud jste holčička a nelíbí se vám to, tak si zacpěte uši a zpívejte si "My bones are over the ocean", tady mluvíme o výplachu duše, ať se pod tím dá představit cokoliv. Vemte vejce a rozklepněte ho do směsi mléka a třešňové drti, rozmixujte do hladka... Pocity po požití vás pročistí snad o trochu více, než tohle, ale jste ochotni to riskovat?

if play=on, then:
( 
 fuck my mind;
 fuck it again;
 make some noise;
 puke (1, true, "bleee");
 count (i+1, 200);
)

distort;

Jak jen ještě vyjádřit rozmanitost a dynamismus, stylu, který v sobě snoubí dadaismus s futurismem a přihazuje dávku úchylek komplexů improvizace a misantropie, mohlo by to být experimentální recenzí, vyrobenou v zásadách těchto stylů, a kreslíř ví, že to jednou zkusím, momentálně však bych se už nadobro ponořil do katarze a nechal se kolébat frekvenční odezvou...

Tracklist:
1. 
 Junk Dissection (2:04)
2. 
 Deported Women Of The Suction Socket Special Section (6:11)
3. 
 Fucking Melted Like Mozzarella Cheese! (2:22)
4. 
 Anal Arsehol (3:11)
5. 
 Yokohama Pussy Half (2:03)
6. 
 Left Brain Lubricant (2:40)
7. 
 Evil Flower (0:41)
8. 
 Pittsburgh Capillary Action (2:47)
9. 
 Bad Drugs From Hell (4:46)
10. 
 Transsexual BBQ Holocaust (2:31)
11. 
 Acoustic Output From Driver Unit Used as Output For Inner Ear (1:36)
12. 
 Seismic Enlarger (1:55)
13. 
 Involuntary Regurgitation (1:59)
14. 
 The Chains Rattled In Time To The Ever Sharper Tempo Of Tanya's Lashings While The Once Arrogant Cynthia Offered Up Every Inducement Her Mind Could Devise To Win Her Repreive (3:37)
15. 
 Peak Exploration (4:51)
16. 
 The Tentacles Of The Octopus Sometimes Compete Against Each Other 1 (2:14)
17. 
 The Tentacles Of The Octopus Sometimes Compete Against Each Other 2 (1:16)
18. 
 The Tentacles Of The Octopus Sometimes Compete Against Each Other 3 (1:08)
19. 
 The Tentacles Of The Octopus Sometimes Compete Against Each Other 4 (2:25)
20. 
 The Tentacles Of The Octopus Sometimes Compete Against Each Other 5 (1:53)

Label: Pure

Rok: 1995

Země: MB + UeSÁ

Thanks to Terror Noise Audio Blog! 

Solanaceae - Solanaceae

Když se nyní tak nostalgicky vracím k deskám, které tento rok osvěžily horko a nedýchatelno mého pokoje, nejde nezakopnout o zvláštní bokový projekt Solanaceae. Pokud nevíte, oč se jedná, či jste zatím neměli tu čest, mohu prozradit, že vyšel ze známe neofolkové dílny Of The Wand and The Moon. Samotná tato informace je poněkud nepostačující, zvláště když posluchač, těžící z nejednoho sympatického poslechu dosud poslední počinu, je uveden do rozpaků a očekávání. Proč se tedy chopit tohoto zvláštního nosiče, tohoto malého levobočka a oblíbit si jej stejně jako manželské dítka Emptiness Emptiness Emptiness nebo již nastíněnou nahrávku Sonnenheim?

Prvním, co z nahrávky zaujme je však pro změnu visuální element. Solanaceae se honosí poměrně zvláštním a pozoruhodně udělaným obalem. Však posuďte sami. Zvláštně infantilně a roztomile pojatý výjev středověkého průvodu či jarmarku s nejrůznějšími pitvornostmi a groteskní náladou zvládne člověku zprvu jen částečně ilustrovat hudební projev Kima Larsena.

Ovšem čím více se do díla posluchač noří, tím více mu přijde obal lidský a s hudbou téměř srostlý. A co prozradím o hudbě? Pro začátek snad jen to, že je stejně citlivá, upřímně a čistě radostná, melancholicky smutná a skutečně krajino a pocitomalebná...

Třináct tématicky laděných skladeb, nesoucích v sobě snad nějaký prazvláštní koncept, kombinuje několik charakteristických prvků a podob z tvorby Of The Wand... Dočkáme se tedy klasické hry na španělu, přitažlivých posmutnělých akordů, něžných odlesků ambientu, avšak v mnohem pomalejším tempu a více meditativní. Tam, kde i Sonnenheim působilo radostně a neskutečně vitálně, působí Solanaceae zamyšleným soukromým dojmem.

Stačilo zavřít oči a pod hlavou jsem neměl polštář, ale plochý kámen; peřina nebyla peřinou, ale představovala voňavé listí a elektrická zářivka se změnila na paprsky, co se dolují jako permoníci skrze zelenou klenbu příjemného stromového porostu. Zní to klišé? Ano, ovšem pouze proto, že moje myšlenka byla (jak již tomu bývá) pokřivena slovem. Abych čtenáře nijak neodrazoval, z nahrávky velmi sálá intimní a mystická atmosféra, velmi podložená klidným a vševědoucím hlasem autorovým a kolebajícími tóny houslí. Přítomnost smyčcového nástoje voperovala do hudebních šlach cosi nesmírně harmonického, cosi, jenž oživuje legendy a zašlé časy hrdinských skutků.

Ať už se s teskným vybrnkáváním vydáte do lesů (Oh Deep Woods) či obrátíte svůj pohled do korun stromů v blízkém háji (Through The Trees Spears The Sun), rozhodně nebudete zklamáni a dostane se Vám příjemného meditativního zažitku. Samotná hra na akustickou kytaru nabízí přesně to, co krásně obleče tuto soukromou výpravu za hranice přírody, tajemství a starých písní. Lehké a téměř vločkovitě křehké brnkání na struny okouzlí v mazlivých a hebkých intimnostech celého hudebního přeludu, při čemž si namlouvá šeptavý hlas; tam, kde se zachce něčeho teskně rezolutního, nastoupí pochmurný akord podložený houslemi či akordeonem s téměř neslyšitelnou výčitkou. Přes to vše je album velmi komplexní, nepůsobí na mne vůbec rozporuplným dojmem ba naopak. Jak již bylo nastíněno, nepřímo mi evokuje nějaký příběh či vyprávění, což krásně podrtrhuje půvab tohoto materiálu. Přemýšlím nad tím, co snad ještě dodat. Kvalitní a hladivá kytara, houslové paprsky, kolorit klavírního podkresu a dalších minoritních nástrojů, budující masivní atmosferický koláček v košíku usměvavé trhovkyně. Plusem budiž i to, že přestože má neofolk dobrý zvyk klouzat k patosu či přímo se v něm vyžívat, Solanaceae pracuje se začitými (pro někoho možná vyčerpanými) kulisami a předkládá je tak, že vznikla nahrávka neskutečně svá a originálně pojatá. A výčet oblíbených skladeb? Květinové album netrpí ani přílišnou hitovostí, působí skutečně celistvým dojmem, přestože své oblíbené skladby mám o něco raději - ku příkladu Hemlock and Mandrake Fields, Midnight Garden či titulní a závěrečnou příběhovou I Saw Them/Her through The Pines

Není třeba se dále rozplývat nad výjimečností tohoto drobného bastarda v komorní rodině Of The Wand and The Moon, neb jeho otec při svém drobném záletu snad vypotil to nejjemnější a nejosobitější, co jsem kdy zpoza záclon jeho domku zaslechl. Tedy a tudíž, zalezte si do prosluněného kouta své oblíbené zahrady, zahrabte se do břečťanu a psího vína... a poslouchejte. Láhev kvalitního vína doma rozdhodně nenechte a přestože budete sami v tichém doprovodu kmenů a kořenů, osamocení rozhodně nebudete.

Datum vydání: 2009

Národnost: Dánsko

Oficiální stránky: http://www.ofthewandandthemoon.dk/

Seznam skladeb:

1 . I SAW THEM THROUGH THE PINES /

THEY ONLY WALK ON MOSS

2 . THROUGH THE TREES SPEARS THE SUN

3 . FENELLA

4 . THE BLOOD OF MY LADY

5 . O DEEP WOODS

6 . NAKKIEL II

7 . MIDNIGHT GARDEN

8 . SAMOROST

9 . THE BLOOD OF MY LADY II

10 . HEMLOCK AND MANDRAKE FIELDS

11 . THE SWALLOWS SPIRALS THROUGH THEM

12 . NIHIL SUM

13 . I SAW HER THROUGH THE PINES