Jelikož mé poslední hudební objevy měly spíše podobu objevů Ameriky (kupříkladu The Dresden Dolls nebo Lifelover), rozhodl jsem se pro "mode aléatiore", čili náhodnou metodu práce. I vybral jsem si namátkou jedno album, které vyšlo nedávno, a navíc nedaleko mého bydliště (v kraji Rhône-Alpes, jehož je Lyon střediskem, a to ve městě Chambéry. Chambéry jsem měl myslím tu čest vidět akorát z vlaku, ale jelikož už leží v té zvlněné části kraje, může to být poměrně příjemné místo k přebývání. Zpět k věci.) Pochopitelně, že jsem při takovém výběru nemohl mnoho čekat. Kromě místa bydliště jsem měl tu možnost zjistit už pouze to, že se jedná o druhou dlouhohrající desku kapely (přičemž debut získal na metal-archives skvělé ohlasy) a že se texty povětšinou točí okolo ezoterických témat (což na mé tváři všepopírajícího agnostika vyvolalo mírný úšklebek, ale aspoň jsem byl rád, že seznam témat v textech propíraný nekončí u klasického "Satan, Hate, War" nebo něčeho podobně originálního).
Pokud byste jako já od doposavad neznámé francouzské kapely představující se mírně rozmazanými černobílými promofotkami, na nichž jeden člen kapely mžourá při svíčkách do jakéhosi pergamenu, další visí za nohy ze stromu a třetí
(sličná dívka oděna v kožený korzet a sukni a znepřístupněná silnou vrstvou temného líčení) se prochází kdesi po lese s napřaženou dýkou zvuk klasických über cVlt underground pozérů, šeredně se zmýlíte. Jako i já jsem byl zaskočen hned u prvních taktů intra. Zvuk je nápadně plný, hodně temný, s velmi výraznými basy. A jako celek je poměrně působivý. Přes svou čitelnost nepůsobí nikterak vycizelovaně, ale zachovává si hutnost. Prim zde hraje basa, hlubší tóny kytar a kláves a tomy, čímž snad dávám dostatečně najevo, že se zvukovým ideálem takových Dimmu Borgir, jimž Puritanical... zní místy jako duet Shagratha s kopákem, přečištěným tak, že už to ani nezní jako buben, nemá produkce této desky nic společného. Orientace na basové frekvence je ostatně při snaze o temnou, okultní atmosféru pochopitelná. A Elhaz to skutečně vychází - už dlouho se mi nestalo, že by mě intro k desce skutečně naladilo na vlnu, na které se pak celek ponese, místo abych si nervózně klepal do stolu a nedočkavě se sám sebe tázal, kdy už sakra začnou doopravdy hrát.
První skutečně písňovitá stopa, osmiminutová Du Diable (od Ďábla, Ďáblovo, či snad o Ďáblu) mne pak krásně na této temné, tlačící (chtělo se mi říct ubíjející, ale to by se asi příliš pletlo s ubíjením nudou), presující vlně nesla dál. Vícevrstvost zvuku, melodický spodek (neboť je skutečně slyšet napřed basa a pak až kopák, narozdíl od většiny extrémně metalových nahrávek), hutný střed přikrývka z činelů a zpěvu, jakoby skutečně "rituálněji" znějícího, působí vespolek skutečně majestátně. Rytmika příjemně šlape, tlačí píseň kupředu a přes další temné intermezzo se přelije do další, podobně laděné písně (tentokrát s pořadovým číslem čtyři). Zajímavé je, že ačk
oliv se ve všech delších skladbách riffy (respektive spíš dvojice riffů nebo melodicko-harmonické smyčky) omílají po dlouhou dobu dokola, neztrácejí tyto dlouhé plochy tah a nijak mne nenudí. A to prosím říkám já, namyšlený hudební intelektuál a opovrhovač monotónností! Ona totiž i monotónnost se musí umět. Elhaz totiž nevytvářejí tyhle dlouhé pasáže metodou copy&paste, jak je v blacku již od dob Burzum zvykem, ale při velmi muzikálně a s vědomím, že někdy stačí pro udržení napětí skutečně málo. Malinko pozměnit aranžmá po každých 2
n zopakování, rozrůznit rytmy, trvat na tom, aby konečná verze k opakování použitá byla bez překlepů a rytmických škobrtnutí... A podívejme, jak to najednou prokoukne! Osmi, dokonce i třináctiminutová píseň si po celé své trvání udrží svěží dech a přímo sálá atmosférou. Atmosférou tmavou, okultní a napjatou. Ovšem při tom všem nějak prazvláštně vyrovnanou. Asi jako když se mocný čaroděj dívá na tu pohromu, kterou způsobil, je ohromen, ale současně si je dobře vědom toho, že má situaci plně pod kontrolou... Takže sebevraždy se při poslechu téhle desky asi příliš páchat nebudou, spíš bude mít onu opojnou moc přenést posluchače na chvíli někam výš a probudit jeho mocnější já.
A ještě jednu poznámku ke zvuku si neodpustím - krásně se brání sýru. Smyčce, čistá kytara nebo sopránový zpěv se na desce občas objeví, ale nejsou nijak hloupě a kýčovitě přeexponovány, naopak krásně zapadají mezi ostatní a nedochází u nich k žádným vedlejším efektům, vyvolávajícím trpký úšklebek, popřípadě stisk tlačítka Fast Forward.
Jedna věc mi ale desku vyloženě kazí. A to krátká, leč neuvěřitelně nudná atmosférická intermezza, reprezentovaná dvojicí "Second Key" - "Our Mask Is An Illusion", a potom předposlední stopou, nazvanou jednoduše "-". Žádná z nich nepřesahuje dvě a půl minuty, ale jako by měli Elhaz nějakou divnou smlouvu s Časem - dlouhé skladby u nich příjemně plynou a utečou jedna dvě, ale u těhletěch jsem se netrpělivě koukal na hodinky, kdy už jako sakra budou pryč. Dobře, Our Mask Is An Illusion se přelévá přímo do další skladby, ale funkci zbylých dvou za zlatý prase nepochopím.
Moc potom nevím, co říct k poslední skladbě "The License to Depart". Drží si skvělou atmosféru, po sedm minut kumuluje napětí, ale pak vyzní jakoby do ztracena, když všechno, čeho se dočkáme, je pár elektronických úderů a minuta poněkud rozladěného zpěvu, a pak najednou konec. Lze si ale představit, že i tohle by mohl být záměr. Čaroději zkrátka vyprchalo kouzlo, a najednou se vše zlomí a iluze je ztracena. A zbývá jen vzpomínka. Rozhodně ne z těch nejhorších.
Celkem vzato se jedná o velice solidní počin se skvělým zvukem a atmosférou, který vás přes svou dlouhou stopáž rozhodně neznudí. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že co se týče čistě atmosférotvorných prvků, méně by bylo možná více.
7/10
Původ: Francie (Chambéry/Rhône-Alpes)
Label: Pest Productions
Stránky skupiny: http://myspace.com/elhaz
Stopáž: 1:09:06
| 1. | Mystagogie | 04:18 |
|
| 2. | Du Diable | 08:46 |
|
| 3. | First Key | 03:47 |
|
| 4. | Du Sorcier | 06:33 |
|
| 5. | Wizards Dealers | 08:39 |
|
| 6. | Second Key | 02:26 |
|
| 7. | Our Mask Is An Illusion | 02:23 |
|
| 8. | Goetic Experience | 12:31 |
|
| 9. | Goetic Invocation And The Orgasm Of Death | 09:31 |
|
| 10. | - | 02:14 |
|
| 11. | The Licence To Depart | 08:03 |
Dnes tu máme raw black metal, nahrávku starou deset let... (kde jsou ty doby dětství!) Už podle obalu je jasné, že nejde o žádné progresivní srance, nýbrž o poctivou finskou řežbu, o black metal až na kostní dřeň... Sršní kytary, temnota, zlo, atmosféra, všechno tu je – mnohem lépe než to dokáže většina kapel dnes...
